Slovník technických termínů


Přestože se PHD2 snaží být co nejjednodušší na používání, samotné navádění montáže je poměrně složitý úkol.  Když řešíte potíže s vybavením nebo dolaďujete navádění, snadno narazíte na neznámé pojmy ze statistiky, astronomie či strojírenství.  Některé z nich se objevují přímo v uživatelském rozhraní PHD2, ale také v diskusních fórech a podpůrných kanálech, proto se vyplatí mít alespoň základní přehled, co znamenají. Níže najdete vysvětlení nejběžnějších termínů, na které při práci s PHD2 narazíte.

RMS – zkratka pro „root-mean-square“, tedy směrodatnou odchylku. V PHD2 je RMS právě směrodatná odchylka a popisuje rozptyl dat kolem průměru.  Pokud sledujeme navádění, zajímá nás, jak moc se průvodní hvězda pohybuje v osách RA a Dec.  Představte si řadu posunů hvězdy ve pixelech: 1,0; -1,2; 1,5; -1,3; …; 1,2.  Pokud bychom vypočítali prostý průměr, vyjde nula – kladné a záporné hodnoty se vyruší.  RMS ale ignoruje znaménko, takže vyjde hodnota 1,5, která už říká mnohem víc.  U dostatečně dlouhé řady můžeme očekávat, že 68 % odchylek bude menších než ±1,5 px a 95 % se vejde do ±2×RMS (tedy 3,0 úhlové sekundy).  RMS proto najdete ve vizualizačních nástrojích PHD2.

Backlash – neboli vůle v převodech, typická pro montáže s ozubením (většina amatérských montáží).  Vzniká malou mezerou či „vůlí“ mezi dvěma zapadajícími koly.  Tato vůle musí existovat, jinak by se převod při změně směru zablokoval.  Když otočíte směrem zpět, motor se chvíli točí naprázdno, než se kola opět opřou a osa se rozběhne opačně. Kvalitní montáže mají backlash zanedbatelný, takže navádění neovlivní. Horší převody však mohou mít vůli tak velkou, že změny směru v deklinaci způsobí znatelná zpoždění.  V ose RA se backlash neprojeví, pokud je naváděcí rychlost ≤ 1× siderická – motor se směrem zpět nikdy neotáčí, kola zůstávají v záběru.  V deklinaci ale motor většinu času stojí a reaguje jen na občasné povely sever/jih, takže změna směru často vůli odhalí.  Guiding Assistant v PHD2 umí backlash změřit; o tématu se často mluví na podpůrných fórech.  Nejlepší řešení je mechanická úprava převodů – např. seřízení mezer.  Softwarové kompenzace backlash v montáži téměř vždy vedou k nestabilnímu navádění, proto je nepoužívejte.

Periodická chyba – typická vlastnost převodů v ose RA.  Nejčastěji ji způsobují nerovnosti na šneku, který pohání RA osu.  Chyba je periodická, protože se projevuje pokaždé, když šnek udělá plnou otočku.  Na naváděcím grafu se pak objevují malé, ale pravidelné chyby sledování. Pokud se v mechanismu RA vyskytují vady i jinde, může být průběh složitější, princip ale zůstává stejný.  Montáže určené pro astrofotografii by měly umět periodickou chybu kompenzovat dopředu pomocí „periodic error correction“ (PEC).  PEC se většinou nahrává do firmwaru montáže přes specializovaný program (např. PecPrep) a probíhá automaticky – navádění PHD2 nebrzdí, naopak mu pomáhá, protože PHD2 pak musí korigovat menší odchylky.

Image scale – udává, kolik úhlových vteřin na obloze připadá na jeden pixel snímače (arcsec/pixel).  Tato hodnota určuje, jak se malé úhlové chyby sledování projeví na čipu.  Například navádíme s optikou o dlouhém ohnisku – každý pixel pokrývá menší výřez oblohy, takže i malá úhlová odchylka způsobí velký posun hvězdy na snímači. Naopak se širokým ohniskem je image scale větší a odchylka se v pixelech projeví méně. PHD2 image scale počítá samo, stačí zadat ohnisko průvodního dalekohledu a velikost pixelu kamery. Jakmile je image scale známo, mohou být hodnoty v grafech zobrazovány přímo v arcsec – a právě v těchto jednotkách má smysl výkon navádění posuzovat, protože reflektují skutečné chování soustavy nezávisle na optické konfiguraci.

SNR – „signal-to-noise ratio“, poměr signálu k šumu.  V PHD2 se používá k odhadu, jak dobře lze hvězdu odlišit od pozadí. Není totožný s fotometrickým SNR, ale princip je podobný – čím vyšší SNR, tím přesněji lze určit centroid hvězdy.  Ve srovnání s chybami způsobenými seeingem nebo mechanikou montáže je však tato nejistota obvykle malá.

Nasycení – nastává, když jas hvězdy překročí maximální kapacitu pixelů průvodní kamery.  Profil hvězdy pak ztrácí špičku a má „plochý vrchol“, což zhoršuje výpočet polohy. Stav snadno odhalíte v nástroji Star Profile. Vyhýbejte se mu – snižte expozici nebo zmenšete gain, aby hvězda nezhasínala a zároveň se nenasytila.

Star Mass – interní metrika PHD2 ukazující celkovou jasnost a zdánlivou velikost průvodní hvězdy.  Slouží jako hrubý indikátor změn jasu (např. procházející mraky) a využívá se zejména v nastavení „star mass detection“ na kartě Guide v rozšířeném dialogu.